Pro mnoho rodičů je chvíle, kdy nechají své dítě poprvé hlídat profesionální chůvou, velmi těžká. Objevují se obavy, stres i nejistota. Některé děti si na „novou kamarádku“ zvyknou rychle, jiným to trvá déle. Pokud se zdá, že dítě odmítá chůvu a zvykání je složité, není to konec.
Zvykání dítěte na chůvu je proces adaptace, který potřebuje čas, trpělivost a správný přístup.
Proč si dítě nezvykne na chůvu?
Důvodů, proč má dítě potíže s adaptací, může být hned několik:
- Separační úzkost u dětí
Často se objevuje mezi 8. měsícem až 3. rokem. Dítě vnímá odloučení od rodiče jako ohrožení, protože právě rodič představuje jistotu a bezpečí. Pláč a odmítání chůvy jsou proto spíš známkou silné citové vazby než špatného výběru chůvy. - Povaha a temperament dítěte
Introvertní nebo citlivější děti mohou reagovat pláčem, uzavřením do sebe nebo vzdorem. Temperament hraje velkou roli v tom, jak rychle proběhne zvykání dítěte na chůvu. Není to špatně – je to jen přirozený projev povahy. - Cizí prostředí a rutina
Pokud se dítě ocitne nejen s novou osobou, ale i v novém prostředí, může to být pro něj příliš velký tlak. Rychlé změny režimu nebo jiný přístup ke komunikaci a jídlu mohou adaptaci zpomalit. Proto je lepší zachovat zavedené rodinné zvyklosti. Právě proto naše chůvy navštěvují domácnosti a hlídají děti přímo v jejich známém prostředí, kde se cítí bezpečně.
Jak podpořit adaptaci na chůvu?
Pokud dítě nezvykne na chůvu hned, pomůže postupné a laskavé vedení.
- Postupné seznamování
Začněte krátkými setkáními, kdy je rodič přítomen, a postupně čas bez rodiče prodlužujte. Dítě si tak osvojí, že chůva není cizí člověk, ale někdo, komu lze důvěřovat. Společné hry, čtení knížek nebo procházky mohou být skvělým způsobem, jak vytvořit první pozitivní vztah mezi chůvou a dítětem. - Rituály a jistota
Malé rituály při loučení, jako je obejmutí, zamávání z okna nebo věta „přijdu po spinkání“, dávají dítěti jistotu. Krátké a klidné loučení je lepší než zbytečné prodlužování. Chůva může také vytvořit své rituály – specifické přivítání, oblíbenou písničku nebo společnou hru. - Spolupráce rodičů a chůvy
Otevřená komunikace je klíčová. Rodiče by měli chůvě říci, co má dítě rádo, na co je zvyklé a co mu pomáhá. Chůva pak může rodičům zpětně sdílet, jak dítě reaguje. Společný postup urychlí zvykání dítěte na chůvu.
Trpělivost a pozitivní přístup
Adaptace může trvat několik dní, ale i několik týdnů. Klíčová je trpělivost a pozitivní přístup. Pokud rodiče působí nervózně, dítě jejich emoce přebírá a cítí se ještě nejistěji.
Naopak klid, pochvala a povzbuzení dávají dítěti pocit bezpečí. I malý pokrok – delší hra s chůvou, úsměv nebo méně pláče – je velký krok kupředu.
Když se zdá, že si dítě nezvykne na chůvu
Pokud má dítě s adaptací potíže, nepanikařte. Zvykání dítěte na chůvu je normální proces. Každé dítě je jiné – některé si zvykne během pár dní, jiné potřebuje týdny. Důležité je zůstat klidní, podporovat dítě a důvěřovat chůvě. Těžký začátek nemusí znamenat špatný konec – naopak, může vést k silnějšímu vztahu postavenému na důvěře a respektu.
Pokud právě řešíte adaptaci, dejte tomu čas. Společně s chůvou najdete cestu, jak vašemu dítěti pomoci cítit se bezpečně a spokojeně. Rádi vám v tom pomůžeme.
Zaujal vás tento článek? Pro více podobných článků navštivte náš blog a nezapomeňte nás také sledovat na našich sociálních sitích, Facebooku a Instagramu.
