Večerní režim je jednou z nejdůležitějších částí dne. To, co se děje před spaním, přímo ovlivňuje průběh usínání i celkovou kvalitu spánku dítěte. Správně nastavená večerní rutina by měla obsahovat pouze klidné činnosti, které dítě zbytečně nerozruší.

Co je večerní rutina?

Večerní rutina je definována jako opakující se soubor činností, které pomáhají dítěti připravit se na spánek. Studie ukazují, že pravidelná rutina má pozitivní vliv na emocionální i psychický vývoj dítěte. Její dodržování zlepšuje kvalitu spánku, usnadňuje usínání a ovlivňuje i ranní probouzení.

Proč je večerní rutina důležitá?

Podle odborníků pomáhá pravidelný režim dítěti lépe se orientovat v čase, vytváří pocit bezpečí a podporuje kvalitní spánek. Děti lépe reagují na předvídatelné situace, což snižuje stres a usnadňuje usínání.

Jak může vypadat večerní rutina?

Večerní rutina může mít různé podoby v závislosti na věku a potřebách dítěte. Odborníci doporučují zahrnout do ní tyto klíčové prvky:

• Výživa: Večeře ve stejnou dobu každý den pomáhá dítěti nastavit vnitřní biologické hodiny. U kojenců může být součástí rituálu kojení nebo láhev mléka před spaním.
• Hygiena: Čištění zoubků je zásadní součástí každodenní péče. Koupel před spaním má zklidňující účinky a pomáhá dítěti relaxovat. Masáž může být příjemným rituálem, který podporuje uvolnění.
• Komunikace a emoční vazba: Čtení pohádek, zpívání ukolébavek nebo povídání o tom, jaký byl den, podporuje jazykový rozvoj i pocit bezpečí. Povídání o plánech na další den pomáhá dítěti lépe se připravit na to, co ho čeká.
• Fyzický kontakt: Mazlení, hlazení nebo jemné houpání dítě uklidňuje a posiluje pocit blízkosti.

Naše kolegyně Tereza se s námi podělila o to, jak vypadá jejich večerní rutina, a co se jí osvědčilo se svou 2letou dcerou Nikolkou.

Jak vypadá večerní rutina u Terezy a Nikolky?

17:30 – 18:30 Večeře

Každý den se celá rodina schází u společné večeře. Nikolka si ráda pomáhá připravit svůj talířek a často si sama vybírá, co bude jíst. Jejími oblíbenými jídly jsou vajíčka, dětská kaše, krupicová kaše s kakaem nebo chleba se šunkou (hlavně ta šunka!).

18:30 – 19:00 Koupání

Po večeři přichází koupel – oblíbená část večera. Ve vodě nechybí hračky a hlavně pěna do koupele! Během koupání si Nikolka s maminkou povídají o tom, jaký měly den, nebo si plánují, jakou pohádku budou číst před spaním.

19:00 – 19:15 Večerníček a mlíčko

Po koupeli si Nikolka dopřeje svou láhev mléka a během pití sleduje krátkou pohádku. Tento rituál jí pomáhá zklidnit se a připravit na spánek.

19:15 – 20:00 Čtení a usínání

Po večerníčku přichází čas na pohádku. Nikolka si sama vybírá knížku a společně s maminkou čtou asi 20 minut. Poté následuje pusinka na dobrou noc a během deseti minut Nikolka spokojeně usíná.

Tip od autorky Terezy: Jak zvládnout večerní rutinu bez stresu?

„Ne vždy to jde hladce, někdy se Nikolka nechce jít koupat nebo si vybírá knížku půl hodiny. 😊 Ale klíčem je trpělivost a důslednost. Děti si na režim zvyknou a postupně se večery stanou klidnějšími.“

Chcete více tipů na dětský spánek? Sledujte náš blog! Nezapomeňte nás také sledovat na našich sociálních sitích, Facebooku a Instagramu. 

Rozhovor: Dcera s dětskou mozkovou obrnou

Při příležitosti Mezinárodního dne osob se zdravotním postižením bychom vám rády představily Janu, která vychovává dceru Terezku s mentálním znevýhodněním a dětskou mozkovou obrnou. 

Rozhovor s Janou nám přiblížil každodenní život rodiny, její výzvy i radosti. Jana se podělila o své zkušenosti a naděje, které mohou být inspirací pro rodiny s podobnou životní situací.

Těhotenství a porod

Jano, jak probíhalo těhotenství? Byly nějaké náznaky, že by mohlo být něco v nepořádku?

Vůbec ne. Celé těhotenství probíhalo bez problémů, až do porodu. Týden jsem přenášela a musela jsem být hospitalizovaná k vyvolání porodu. Dali mi postupně devět injekcí, aby porod vyvolali, ale nezabralo to. Krátce na to byla zjištěna zkažená plodová voda a Terezce se nedařilo dostat se ven. Nakonec se Terezka narodila přirozenou cestou.

Co se dělo po porodu?

Po porodu si Terezku nechali na pozorování. Měla zmáčknutou hlavičku, zkřivenou nožku a byla přidušená. Ještě týden jsme byly v porodnici a pak nás poslali do Nemocnice Motol, kde Terce zkřivenou nohu zasádrovali. V nemocnici jsme strávily celkem více jak měsíc. Nakonec jí diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu (DMO).

Myslíte si, že je něco, co by celou situaci změnilo?

Kdyby lékaři včas udělali „císaře“, vše mohlo být jinak.

Ano, je. Terka má DMO právě v důsledku právě zmáčknutí hlavičky při porodu. Kdyby lékaři včas udělali „císaře“, vše mohlo být jinak. Jenže když lékaři začali císařský řez zvažovat, byla už Terka v porodních cestách, takže to již nebylo možné.

Výchova dcery s dětskou mozkovou obrnou a podpora okolí

Jak jste postižení přijala? Jaká byla podpora rodiny či okolí?

Prarodiče pak měli tendenci jí rozmazlovat a brát jí jako chudinku. Chápu to, ale já jí nikdy tak neviděla. Brala jsem jí vždycky jako zdravou.

Byla jsem taková zmatená, vyčerpaná a oddaná. Poslouchala jsem doktory a jejich rady a doufala, že bude líp. Od první chvíle jsem s tím ale byla smířená. Podpora rodiny ani okolí spíš nebyla… sami byli v šoku a ubrečení. Musela jsem zůstat silná. Prarodiče pak měli tendenci jí rozmazlovat a brát jí jako chudinku. Chápu to, ale já jí tak nikdy neviděla. Brala jsem jí vždy jako zdravou. Terku i její mladší zdravou sestru Sáru jsem vždy brala jako rovnocenné.

Jak se Terka jako dítě vyvíjela?

Pomaleji, než ostatní děti. Ve čtyřech letech dostala první epileptický záchvat, po kterém skončila na tři dny zaintubovaná na ARU. Řekli nám, že se může probudit jako úplný „ležák“, což se naštěstí nestalo. Měla ještě dva menší záchvaty a od té doby už naštěstí žádný. Narodila se jí sestřička a to s jejím vývojem hodně pomohlo. Sestra Sára je o dva roky mladší než Terka a už od začátku ji strašně motivovala v pohybu, řeči, prostě ve všem… Byla jsem ráda že si mohou spolu hrát a že Terka není jedináček.

Jak to bylo s fyzickým vývojem?

Nejprve se začala stavět u nábytku, pak chodila s chodítkem a nakonec se čtyřbodovými berličkami.  Pak s nimi ve škole upadla a už je nikdy nechtěla, tak jsme pořídili mechanický vozík.  Tou dobou už ani ortoped nedoporučoval v chůzi pokračovat, kvůli zhoršené kyčli. Momentálně nechodí vůbec. Má elektrický vozík a je za něj šťastná. Předtím mě měla pořád za zády – sama se na tom mechanickém nepřesunula. A upřímně – i já jsem ráda. Už mě z toho začala dost bolet záda.

Pomáhal Vám v té době někdo?

S hlídáním jsem si musela poradit sama. Ostatní chodili do práce a já se starala o děti. Myslím si, že se jí i báli hlídat.

Co se týče třeba hlídání, musela jsem si poradit sama. Ostatní chodili do práce a já se starala o děti. Myslím si, že se jí i báli hlídat. Měli strach, co kdyby dostala epileptický záchvat… Neměla jsem žádný čas pro sebe, všude jen s dětmi, ale mě to bavilo. Situace se začala měnit až když šly holky do školky a do školy. Našla jsem si práci a měla alespoň trochu změnu.

Vedení dcery k samostatnosti

Na vozík pro Terku běžela sbírka. Přispěl Vám na něj i stát?

Bohužel ne. Terka má třetí stupeň mentální retardace a takovým lidem elektrické vozíky nedávají. Asi se bojí, že by je rozbili, nebo nezvládli řídit. Jenže to už jsme měli vyzkoušené. Řídila bravurně. Teď už to bude osm let, co ho má, a jezdí krásně sama a je svobodnější. Nikoho by asi nebavilo sedět na vozíku a čekat, až vás někdo někam odveze. A i moje záda si oddechla.

V čem si myslíte, že by se mohla podpora státu ještě zlepšovat?

Velká část dětí po ukončení základní školy, dožívá doma v izolaci.

Skoro ve všem. Příspěvek na opravu auta, ve kterém jí vozím, předražené zdravotní pomůcky i stacionář… Tohle je velký problém. Velká část dětí po ukončení základní školy, dožívá doma v izolaci.

Tuším, že Terka asociální život rozhodně nevede…

To ne, to jsme nemohli připustit. Dvakrát týdně chodí do stacionáře. Jinak dopoledne tráví se svým tátou a odpoledne si jí beru s sebou do práce. Pracuji v dětském volnočasovém centru. S dětmi tvoříme, hrajeme hry, chodíme do přírody a poznáváme Čechy. Terka je tam ve svém živlu. Má ráda lidi a ráda je baví a rozesmívá. Sama je takové sluníčko. O víkendu zase jezdíme na výlety, ty miluje.

Takže nyní už máte konečně trochu času pro sebe?

To úplně ne… Dopoledne mám vyhrazená na zařizovaní a pochůzky. Trávím také samostatný čas i se Sárou – výlety, kino, nákupy… Každá z dcer teď potřebuje něco jiného. Holky si už nerozumí tolik jako dřív a je to pochopitelné. Mladší dceři Sáře je sedmnáct, dospívá a jde svou vlastní cestou. A vede si moc dobře – baví jí tenis a i ve škole jí to jde. Terce je mentálně pět a to už se nezmění. Věřím ale, že si k sobě časem znovu najdou cestu.

Když se teď ohlédnete zpět, je něco co byste změnila?

Terka (stejně tak jako mnohé další děti s postižením), je neskutečná učitelka životního optimismu a žití v přítomném okamžiku. Díky ní jsem mnohem pokornější a zaměřuji se na to, na čem opravdu záleží – užívám si život a raduji se z mála.

Ne, nic. Samozřejmě, každá máma si přeje aby se jí narodilo zdravé dítě. Já jsem ale brzy zjistila, že je všechno jak má být. Péče o Terku je sice fyzicky velmi náročná, dává mi ale na oplátku několikanásobek duševní energie. Terka (stejně tak jako mnohé další děti s postižením), je neskutečná učitelka životního optimismu a žití v přítomném okamžiku. Díky ní jsem mnohem pokornější a zaměřuji se na to, na čem opravdu záleží – užívám si život a raduji se z mála. Nehrabu se v minulosti a nelpím na budoucnosti. Ničeho nelituji.

Pokud se Vám článek líbil, podpořte nás pomocí To se mi líbí, sdílením nebo komentářem na sociálních sítích Instagramu a Facebooku. Pro více zajímavých článků sledujte náš blog. Děkujeme.

17. listopad je v mnoha ohledech významným dnem. Mimo jiné se jedná i o Světový den předčasně narozených dětí. Cílem tohoto dne je zvýšit povědomí o problematice předčasných porodů a podpořit rodiny, které si procházejí touto těžkou výzvou.

Co je předčasně narozené miminko?

Za předčasně narozené se považuje miminko, které přijde na svět před 37. týdnem těhotenství. Ve světě se rodí předčasně každé desáté, v ČR každé dvanácté dítě. A i když to může zpočátku působit dramaticky, vzhledem k pokročilé medicíně, má v současné době většina příběhů předčasně narozených dětí šťastný konec.

Rodiny se po narození „miminka do dlaně“ musí semknout a nasměrovat k němu spoustu lásky a péče. Ale i rodiče (a zejména maminky) potřebují podporu a porozumění. Po lékařské stránce se jim věnují gynekologové, neonatologové a pediatři. Psychickou podporu jim zase poskytuje organizace Nedoklubko, jehož součástí je i redaktorka Petra Kašparová. A právě Petry Kašparové, redaktorky časopisu Nejste v tom sami, jsme se zeptali na pár otázek.

Rozhovor

Petro, vám samotné se v roce 2016 předčasně narodila dcera. Jak to všechno probíhalo?

Vzhledem k mým zdravotním problémům, jsem téměř od začátku těhotenství docházela do rizikové poradny. Všechno šlo dobře, až do 27+5 tt, kdy jsem měla tak vysoký tlak, že jsem se rozhodla jet na pohotovost. A tam už to šlo „ráz na ráz“. Lékaři mi doporučili miminko ještě pár dní nechat v bříšku. Riziko, že to nepřežije, nebylo malé. Na oddělení jsem strávila dva psychicky velmi náročné týdny, než byl proveden císařský řez. 

Co se dělo po porodu?

,,Byla tak strašně malinká… Celé mi to přišlo jako zlý sen.“

Rodila jsem dopoledne a hned odpoledne mi přišly sestřičky říct, že dcerka žije a že je v pořádku. Přítel mi pak donesl v mobilu ukázat její fotky. Byla tak maličká… měla 1010 g. K fyzické bolesti po císařském řezu se přidala ještě bolest duševní. Tak moc jsem se o ní bála… Hned druhý den jsem si v podstatě vydupala návštěvu u inkubátoru. Marie Apolenka (jak jsme jí pojmenovali) byla tak strašně malinká… Celé mi to přišlo jako zlý sen. Když mi jí dali poprvé do náruče, věděla jsem, že jestli se jí něco stane a ona to nezvládne, nepřežiju to.

Jaké psychické podpory se vám v tomto nelehkém období dostalo?

Krom podpory blízkých, jsem se už v porodnici setkala s organizací Nedoklubko. Dostala jsem dárkový balíček s ručně háčkovaným srdíčkem a časopisem, ve kterém jsem si přečetla příběhy předčasně narozených dětí a jejich rodičů. V té chvíli mi přišlo trochu neuvěřitelné, že bych  se jednou mohla zařadit k těm usměvavým lidem na fotkách. I když právě díky nim jsem začala věřit, že i my to můžeme zvládnout.

Ten časopis se zdá být pro vás v mnohém osudový. Jak jste se dostala k práci v Nedoklubku?

To bylo v době, kdy už jsme byly asi měsíc z porodnice doma. Do facebookové skupiny napsala Lucie Žáčková (ředitelka organizace Nedoklubko) výzvu, jestli tam není nějaká maminka, která by mohla pomoct s časopisem. A já jsem mohla a chtěla. Od té doby jsem součástí skvělého týmu a podílím se na tvorbě časopisu Nejste v tom sami, točení podcastů a mnohých dalších aktivitách.

Jsou nějaké mýty, které se s předčasně narozenými dětmi pojí?

,,Zachraňovat tak malá miminka nemá smysl, protože z nich vyrostou nemocní nebo postižení dospělí. To není pravda.“

Bohužel i teď si mnozí lidé myslí, že zachraňovat tak malá miminka nemá smysl, protože z nich vyrostou nemocní nebo postižení dospělí. To není pravda. Současná medicína usiluje nejen o záchranu života, ale i o jeho kvalitu. A daří se to. Dalším mýtem je, že o předčasně narozená miminka se musí starat pouze lékaři. I půlkilové miminko může být v péči rodičů,  pod dozorem lékařů. Usilujeme o to, aby docházelo k nulové separaci dítěte od matky a zdá se, že se neonatologie v budoucnosti tímto směrem opravdu posune.

Nejde se nezeptat – jak si vede Vaše dcera Maruška teď?

Je to veselá holčička, která si ráda hraje a tančí. Zdravotní problémy, které měla na počátku života, se postupně upravily a tak jediné, co je na ní nápadné je, že je na první pohled drobnější. Málokdo by ale hádal, že měla po narození jenom kilo.

Co byste vzkázala rodičům, kteří se nacházejí v podobné situaci jako vy v roce 2016?

To hlavní poselství je vlastně v názvu našeho časopisu „Nejste v tom sami“. Nebojte se na nás obrátit, jsme tu pro vás. Pokud Vás zajímá více informací o organizaci Nedoklubko, nebo chcete přiložit ruku k dílu, podívejte se na stránky Nedoklubka. 

Máte i Vy doma předčasně narozené miminko a potřebovali byste podporu chůvy? Neváhejte se na nás obrátit přes kontaktní formulář nebo na telefonním čísle 775 097 865.