Děti jsou zvídavé, učenlivé a často vnímavější, než si myslíme. A právě proto je vhodné začít je učit základům první pomoci už odmala. Nejde o to, aby se z nich stali malí záchranáři, ale aby věděly, jak se zachovat v krizových situacích – zavolat pomoc, poznat nebezpečí, nebát se reagovat. A hlavně: aby věděly, že i malý člověk může udělat velkou věc.
Začněte s tím, co už o první pomoci vědí
Nejlepší způsob, jak děti učit, je propojit nové informace s tím, co už znají. Už malé děti ví, že když si někdo ublíží, potřebuje náplast nebo pofoukat. Právě na těchto přirozených reakcích se dá stavět. Vysvětlete jim, že někdy „pofoukání“ nestačí a že jsou chvíle, kdy je potřeba zavolat pomoc – a naučte je, jak na to.
Čísla tísňového volání (112 nebo 155) by měly znát stejně dobře jako svou adresu. Zkuste si s nimi zahrát na volání na záchranku – formou hry, kdy dítě předává informace o tom, co se stalo, kde je a co vidí. Nejde o perfektní formulace, ale o to, aby vědělo, že má mluvit klidně a pravdivě.
Jak naučit děti čísla tísňového volání
Čísla tísňového volání si děti mohou snadno zapamatovat pomocí hravých asociací a pomůcek. Zkuste třeba jednoduché obrazové přirovnání:
- 150 – 0 je rybník, kde hasiči nabírají vodu
- 158 – 8 jsou pouta pro policisty
- 155 – 5 je těhotná paní s bříškem, která potřebuje do nemocnice
Další možnost je za pomocí básniček:
- sto padesát pět, doktor je tu hned,
- sto padesát osm znám, policisty zavolám,
- sto padesát hasiči, oheň jenom zasyčí
Učení první pomoci hrou a příběhem
Děti si nejlépe zapamatují věci, které zažijí nebo o kterých slyší v příbězích. Existuje spousta krásně ilustrovaných knížek i videí, která učí děti první pomoc zábavnou formou. Můžete si společně zahrát „co bys dělal(a), kdyby…“ – například když si kamarád rozbije koleno, když babička upadne nebo když někdo přestane dýchat. Důležité je, aby dítě cítilo, že se nebojíte o těchto situacích mluvit a že se nemusí bát ani ono samo.
Do učení můžete zapojit i plyšáky nebo panenky – dítě jim může dávat náplast, zavazovat obvaz, nebo je „zachraňovat“. Hravé situace pomáhají zafixovat reakce, které si pak dítě může v krizové chvíli lépe vybavit.
Praktický nácvik první pomoci
Jak děti rostou, můžete přidávat i konkrétnější znalosti a dovednosti. Starší školáci se už zvládnou naučit základní principy resuscitace (například rytmus stlačování hrudníku podle písničky), ošetření drobných poranění, nebo to, jak zkontrolovat, jestli člověk dýchá. Ideální je zapojit je do dětských kurzů první pomoci – ty bývají interaktivní, přizpůsobené věku a často vedené zkušenými lektory.
Učení první pomoci není jen o zvládnutí postupu – je to i o pěstování zodpovědnosti, soucitu a odvahy jednat. Když dětem ukážeme, že i ony mohou někomu pomoct, předáváme jim nejen dovednosti, ale i důvěru v sebe samé.
Zaujal vás tento článek? Pro více podobných článků sledujte náš blog a nezapomeňte nás také sledovat na našich sociálních sitích, Facebooku a Instagramu.
