O negativních dopadech ohňostrojů na zvířata se mluví často. Méně známé je však to, že mohou být velmi stresující i pro některé děti a dospělé. Náhlé zvuky a záblesky nejvíce zasahují jedince s citlivějším nervovým systémem – například osoby na autistickém spektru nebo s poruchou pozornosti.
Smyslové přetížení u dětí
Batolata, mívají často z ohňostrojů strach, mísící se s údivem. Když jsou ale v blízkosti někoho, komu věří a kdo vyjadřuje nadšení, nejistota rázem mizí. Stačí několik výrazných, pozitivně laděných reakcí – třeba nadšené „waaaau!“, jakmile se po obloze rozprskne barevná růžice – dítě se brzy uvolní a začne si ohňostroj užívat.
U některých dětí ale ani sebelepší herecký výkon nepomůže. Smyslové přetížení se může týkat nejen sluchových vjemů, ale i těch zrakových, čichových, hmatových a dokonce i chuťových. A právě ohňostroje přetěžují hned tři smysly – sluch, zrak a čich – a mohou být pro některé děti extrémně nepříjemným zážitkem, který okolí často podceňuje.
„Když slyším náhlou, hlasitou a prudkou ránu (nemusí jít o pyrotechniku), tak se mi v hlavě spustí šílený zmatek a strach, který trvá asi půl minuty. Mám pocit, že mi exploduje hlava, bolí to. A teď si představte, že to kolem vás bouchá pořád…“,
– Anežka, 18 let
Děti s citlivější nervovou soustavou
Děti s citlivějším nervovým systémem mohou na náhlý hluk reagovat velmi intenzivně. Mezi běžné reakce patří pláč, snaha se schovat, výrazná úzkost, zakrývání si uší, ale i projevy vzteku, jako je křik, ničení věcí nebo výjimečně i sebepoškozující chování.
Co pomáhá dětem citlivým na smyslové podněty?
- Nahrazení nepříjemného hluku: Odveďte pozornost dítěte příjemným zvukem – například přehráním oblíbené pohádky s mírně zvýšenou hlasitostí nebo hudby přes sluchátka.
- Zkuste vykouzlit ticho: Zajistěte útlum hluku pomocí špuntů nebo protihlukových sluchátek a omezte světelné podněty zatemněním oken či použitím masky na oči před spaním.
- Vyvětrejte včas: Z důvodu hluku a zápachu pyrotechniky je vhodné důkladně vyvětrat ještě předtím, než začne nejintenzivnější část oslavy. Později může být větrání kvůli rámusu i dýmu náročné.
- Vytvořte bezpečné místo: Klidné a známé prostředí, které dítě vnímá jako „své“, může výrazně přispět k jeho pocitu bezpečí. Pomoci může například „pelíšek“ z dek, stan v rohu pokoje nebo improvizovaný bunkr. Takové místo by mělo být přehledné a snadno kontrolovatelné – to pomáhá zklidnit přetížené smysly. Pro některé děti může být úlevou i krátkodobý pobyt o samotě.
- Plánujte společně, ptejte se: Starší děti mohou být schopné spoluvytvářet strategii, jak večer zvládnout. Zamyslete se spolu nad tím, co by jim mohlo pomoci. Pokud má dítě oblíbenou činnost, která ho běžně pohltí – například hraní počítačových her – může být vhodné udělit výjimku z běžných pravidel a umožnit mu věnovat se jí déle než obvykle. I taková forma „úniku“ může být funkčním řešením.
- Nepoužívejte přístup „musí si zvyknout“: Vystavovat dítě záměrně hluku a chaosu s cílem „zocelit ho“ není vhodné. Citlivější jedinci čelí smyslové zátěži prakticky každý den – další vystavení stresoru jim může spíše ublížit. Pokud zvažujete postupné zvykání na tyto podněty, dělejte to velmi pozvolna a s respektem. Nenuťte dítě k tomu, co samo nechce. Pro někoho může být úspěchem minuta pozorování ohňostroje zpoza okna se sluchátky na uších, pro jiného je to stále nepředstavitelná situace. Obojí je v pořádku.
- Zvažte léky pouze po konzultaci s lékařem: Ve výjimečných případech, kdy je strach dítěte natolik silný, že výrazně narušuje jeho spánek či psychickou pohodu, mohou být řešením léky s uklidňujícím účinkem. Vždy však musí být předepsány lékařem a používány pod jeho dohledem.
Autismus, nebo jen citlivější dítě?
To, že se vaše dítě bojí náhlých zvuků, ještě neznamená, že jde o autismus. A naopak – to, že je na autistickém spektru, nemusí nutně znamenat, že mu budou vadit ohňostroje, nebo že mu výše zmíněné rady pomohou. Ať už autista, nebo ne – každé dítě je originál. A proto je ze všeho nejdůležitější komunikovat, pokud je to alespoň trochu možné.
Zákaz zábavní pyrotechniky
V současnosti řada měst zvažuje omezení či zákaz zábavní pyrotechniky. Mnoho lidí na autistickém spektru i jejich blízcí totiž vnímají běžně dostupnou pyrotechniku jako větší zátěž než organizované profesionální ohňostroje. Ty jsou časově omezené, předvídatelné a lze se na ně připravit. Oproti tomu nahodilé odpalování petard – často již od Mikuláše a v kulometné intenzitě během silvestrovského dne – představuje pro citlivější osoby výrazně náročnější situaci.
Rovnováha mezi tradicí a ohledem na citlivé skupiny
Nabízí se i alternativy: tzv. „tiché“ ohňostroje, které jsou méně hlučné, nebo světelné show, jež zcela eliminují nečekané výbuchy i nepříjemný zápach. Tyto možnosti mohou představovat cestu ke kompromisu mezi tradicí a ohleduplností.
Ohňostroje jsou pro mnohé symbolem radosti, oslavy a tradice. Pro jiné však představují období stresu, nepohody a smyslového přetížení. Nejde o to, zakázat radost všem – ale hledat cesty, jak ji vyjádřit citlivěji a ohleduplněji vůči těm, kterým může ublížit. Ať už jde o děti, dospělé s citlivou nervovou soustavou, seniory nebo zvířata – respekt a porozumění by měly být součástí každé oslavy. Možná právě v tom spočívá skutečná podstata společného vítání nového roku.
