Rozhovor: Dcera s dětskou mozkovou obrnou

Při příležitosti Mezinárodního dne osob se zdravotním postižením bychom vám rády představily Janu, která vychovává dceru Terezku s mentálním znevýhodněním a dětskou mozkovou obrnou. 

Rozhovor s Janou nám přiblížil každodenní život rodiny, její výzvy i radosti. Jana se podělila o své zkušenosti a naděje, které mohou být inspirací pro rodiny s podobnou životní situací.

Těhotenství a porod

Jano, jak probíhalo těhotenství? Byly nějaké náznaky, že by mohlo být něco v nepořádku?

Vůbec ne. Celé těhotenství probíhalo bez problémů, až do porodu. Týden jsem přenášela a musela jsem být hospitalizovaná k vyvolání porodu. Dali mi postupně devět injekcí, aby porod vyvolali, ale nezabralo to. Krátce na to byla zjištěna zkažená plodová voda a Terezce se nedařilo dostat se ven. Nakonec se Terezka narodila přirozenou cestou.

Co se dělo po porodu?

Po porodu si Terezku nechali na pozorování. Měla zmáčknutou hlavičku, zkřivenou nožku a byla přidušená. Ještě týden jsme byly v porodnici a pak nás poslali do Nemocnice Motol, kde Terce zkřivenou nohu zasádrovali. V nemocnici jsme strávily celkem více jak měsíc. Nakonec jí diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu (DMO).

Myslíte si, že je něco, co by celou situaci změnilo?

Kdyby lékaři včas udělali „císaře“, vše mohlo být jinak.

Ano, je. Terka má DMO právě v důsledku právě zmáčknutí hlavičky při porodu. Kdyby lékaři včas udělali „císaře“, vše mohlo být jinak. Jenže když lékaři začali císařský řez zvažovat, byla už Terka v porodních cestách, takže to již nebylo možné.

Výchova dcery s dětskou mozkovou obrnou a podpora okolí

Jak jste postižení přijala? Jaká byla podpora rodiny či okolí?

Prarodiče pak měli tendenci jí rozmazlovat a brát jí jako chudinku. Chápu to, ale já jí nikdy tak neviděla. Brala jsem jí vždycky jako zdravou.

Byla jsem taková zmatená, vyčerpaná a oddaná. Poslouchala jsem doktory a jejich rady a doufala, že bude líp. Od první chvíle jsem s tím ale byla smířená. Podpora rodiny ani okolí spíš nebyla… sami byli v šoku a ubrečení. Musela jsem zůstat silná. Prarodiče pak měli tendenci jí rozmazlovat a brát jí jako chudinku. Chápu to, ale já jí tak nikdy neviděla. Brala jsem jí vždy jako zdravou. Terku i její mladší zdravou sestru Sáru jsem vždy brala jako rovnocenné.

Jak se Terka jako dítě vyvíjela?

Pomaleji, než ostatní děti. Ve čtyřech letech dostala první epileptický záchvat, po kterém skončila na tři dny zaintubovaná na ARU. Řekli nám, že se může probudit jako úplný „ležák“, což se naštěstí nestalo. Měla ještě dva menší záchvaty a od té doby už naštěstí žádný. Narodila se jí sestřička a to s jejím vývojem hodně pomohlo. Sestra Sára je o dva roky mladší než Terka a už od začátku ji strašně motivovala v pohybu, řeči, prostě ve všem… Byla jsem ráda že si mohou spolu hrát a že Terka není jedináček.

Jak to bylo s fyzickým vývojem?

Nejprve se začala stavět u nábytku, pak chodila s chodítkem a nakonec se čtyřbodovými berličkami.  Pak s nimi ve škole upadla a už je nikdy nechtěla, tak jsme pořídili mechanický vozík.  Tou dobou už ani ortoped nedoporučoval v chůzi pokračovat, kvůli zhoršené kyčli. Momentálně nechodí vůbec. Má elektrický vozík a je za něj šťastná. Předtím mě měla pořád za zády – sama se na tom mechanickém nepřesunula. A upřímně – i já jsem ráda. Už mě z toho začala dost bolet záda.

Pomáhal Vám v té době někdo?

S hlídáním jsem si musela poradit sama. Ostatní chodili do práce a já se starala o děti. Myslím si, že se jí i báli hlídat.

Co se týče třeba hlídání, musela jsem si poradit sama. Ostatní chodili do práce a já se starala o děti. Myslím si, že se jí i báli hlídat. Měli strach, co kdyby dostala epileptický záchvat… Neměla jsem žádný čas pro sebe, všude jen s dětmi, ale mě to bavilo. Situace se začala měnit až když šly holky do školky a do školy. Našla jsem si práci a měla alespoň trochu změnu.

Vedení dcery k samostatnosti

Na vozík pro Terku běžela sbírka. Přispěl Vám na něj i stát?

Bohužel ne. Terka má třetí stupeň mentální retardace a takovým lidem elektrické vozíky nedávají. Asi se bojí, že by je rozbili, nebo nezvládli řídit. Jenže to už jsme měli vyzkoušené. Řídila bravurně. Teď už to bude osm let, co ho má, a jezdí krásně sama a je svobodnější. Nikoho by asi nebavilo sedět na vozíku a čekat, až vás někdo někam odveze. A i moje záda si oddechla.

V čem si myslíte, že by se mohla podpora státu ještě zlepšovat?

Velká část dětí po ukončení základní školy, dožívá doma v izolaci.

Skoro ve všem. Příspěvek na opravu auta, ve kterém jí vozím, předražené zdravotní pomůcky i stacionář… Tohle je velký problém. Velká část dětí po ukončení základní školy, dožívá doma v izolaci.

Tuším, že Terka asociální život rozhodně nevede…

To ne, to jsme nemohli připustit. Dvakrát týdně chodí do stacionáře. Jinak dopoledne tráví se svým tátou a odpoledne si jí beru s sebou do práce. Pracuji v dětském volnočasovém centru. S dětmi tvoříme, hrajeme hry, chodíme do přírody a poznáváme Čechy. Terka je tam ve svém živlu. Má ráda lidi a ráda je baví a rozesmívá. Sama je takové sluníčko. O víkendu zase jezdíme na výlety, ty miluje.

Takže nyní už máte konečně trochu času pro sebe?

To úplně ne… Dopoledne mám vyhrazená na zařizovaní a pochůzky. Trávím také samostatný čas i se Sárou – výlety, kino, nákupy… Každá z dcer teď potřebuje něco jiného. Holky si už nerozumí tolik jako dřív a je to pochopitelné. Mladší dceři Sáře je sedmnáct, dospívá a jde svou vlastní cestou. A vede si moc dobře – baví jí tenis a i ve škole jí to jde. Terce je mentálně pět a to už se nezmění. Věřím ale, že si k sobě časem znovu najdou cestu.

Když se teď ohlédnete zpět, je něco co byste změnila?

Terka (stejně tak jako mnohé další děti s postižením), je neskutečná učitelka životního optimismu a žití v přítomném okamžiku. Díky ní jsem mnohem pokornější a zaměřuji se na to, na čem opravdu záleží – užívám si život a raduji se z mála.

Ne, nic. Samozřejmě, každá máma si přeje aby se jí narodilo zdravé dítě. Já jsem ale brzy zjistila, že je všechno jak má být. Péče o Terku je sice fyzicky velmi náročná, dává mi ale na oplátku několikanásobek duševní energie. Terka (stejně tak jako mnohé další děti s postižením), je neskutečná učitelka životního optimismu a žití v přítomném okamžiku. Díky ní jsem mnohem pokornější a zaměřuji se na to, na čem opravdu záleží – užívám si život a raduji se z mála. Nehrabu se v minulosti a nelpím na budoucnosti. Ničeho nelituji.

Pokud se Vám článek líbil, podpořte nás pomocí To se mi líbí, sdílením nebo komentářem na sociálních sítích Instagramu a Facebooku. Pro více zajímavých článků sledujte náš blog. Děkujeme.

Blížící se Mikuláš může být zábava pro děti i pro dospělé. A nebo také trauma na celý život. Jak zajistit, abyste si ho vy, i vaše děti užili?

Strach z čerta

Když se zeptáte lidí, jestli se jako malí báli čerta, odpovědi se různí. Někdo si pátý prosinec užíval, jiný z něj měl strach i několik dní předem. Na co si dát pozor, aby čert, anděl a Mikuláš zůstali magickými postavami a ne předmětem nočních můr?

„Já se čertů bál hodně. Jednou jsem se před nimi schoval doma pod stůl. Čert běžel za mnou, natahoval se po mně a já se strachy počůral. Dospělí z toho měli srandu a smáli se mi. Ještě teď ve mně hrkne, když slyším chrastění řetězů.“ – Tomáš (36).

Důležité je znát svoje dítě

Možná to letos bude poprvé, co zažije Mikuláše. Odhadnout jeho citlivost můžete předem třeba podle toho, jak reaguje na napínavé scény v pohádkách. Nejste-li si jisti, zvolte postupné otužování – podívejte se na čerta, Mikuláše a anděla nejprve třeba jen z okna a mikulášskou besídku nechte na příští rok.

Děti se většinou rády bojí. Milují stezky odvahy a napínavé příběhy. Důležité ale je, aby měly zároveň stále pocit bezpečí a překonávaly spíš samy sebe a nezažívaly pocit, že jsou v reálném ohrožení.

„Měla jsem hrozný strach. Když k nám přišel Mikuláš s čertem a andělem, máma mě vždycky vystrčila dopředu a táta začal vyjmenovávat, jak jsem zlobila a ponoukal čerty, ať si mě odnesou. V tom stresu bylo strašně těžké říct básničku, nebo zazpívat. Moje děti se čertů nebojí. Celou dobu jsem u nich a ujišťuji je, že je nedám. Nikdy bych jim neřekla, že je odnese čert. Myslím, náš vztah to jen posiluje,“ říká Eva (32).

Důležité je, aby děti (hlavně ty nejmenší) měly podporu rodičů nebo pedagogů. Nevzdalujte se od nich a buďte tu pro ně, kdykoliv vás budou potřebovat. Je v pořádku odejít z besídky v polovině, nebo návštěvu Mikuláše zkrátit a rozloučit se s ním o něco dříve, když vidíte, že je toho na vaše dítě moc.

„Čerta jsem se nebála, ale z Mikuláše jsem měla respekt. Nijak nevyhrožoval, ale když mi podával balíček, jen tak mimochodem zmínil že doufá, že už nebudu nechávat boty rozházené po chodbě. Vrtalo mi hlavou, jak to může vědět. Ráda na to vzpomínám. Byl to takový příjemně tajemný pocit.“ – Anička (26)

Domov by měl být bezpečným místem

Z toho důvodu mnozí rodiče chodí s dětmi na besídku a domů už si Mikuláše nezvou. Pokud preferujte osobní návštěvu, nezapomeňte ctít bezpečí domova. Mikulášská partička by měla zůstat přede dveřmi, případně v chodbě. Do bytu je nepouštějte, ani pokud se jedná o převlečené známé, či příbuzné.

„Vždycky bylo nejprve slyšet řinčení řetězů a pak jim učitelka otevřela a pustila je do třídy. Věděla jsem, že to jsou převlečení deváťáci, ale stejně jsem se bála. Strašně křičeli, běhali, mlátili do lavic a mazali nám mour po tvářích. Vadil mi hlavně ten hluk a narušování osobního prostoru.“ – Lenka (28)

Čeká vaše dítě první Mikuláš ve škole či školce? Ptejte se učitelů, starších spolužáků či ostatních rodičů, jak besídka probíhá. Pokud máte pochyby, nechte dítě doma a užijte si hezký den.

Pokud se vám nechce účastnit se mikulášských akcí, ale přesto se nechcete této tradice úplně vzdát, udělejte si svojí vlastní! Máme pro vás pár tipů, jak na to.

Jak si užít Mikuláše bez čertů?

1. Mikuláš umí být neviditelný. Nadílku může doručit za okno nebo na balkón, aniž by ho kdokoliv spatřil. Zdá se vám to příliš jednoduché? Namalujte pro něj společně obrázek, určitě mu to udělá radost.
2. Tajemná atmosféra se dá navodit i bez převleků a masek. Udělejte cestičku ze svíček, na jejímž konci bude nadílka. Možná bude potřeba dítě poprvé doprovodit, ale příští rok to třeba zvládne samo.
3. Co dělat, pokud má dítě opravdu velký strach? Prostě mu prozraďte, že jsou to jen převlečení dospělí. Možná se ochudíte o kapičku toho kouzla, ale konečně si dokážete Mikuláše pořádně užít.

Pravidla chování Čerta a Mikuláše

Pokud letos plánujete pozvat Mikuláše, anděla a čerta, nebo se sami chystáte na tuto roli, máme pro vás několik přátelských doporučení, jak si užít tradici bez nepříjemností. Tyto rady jsou užitečné pro všechny – rodiče, kteří si skupinku objednávají, i pro samotné představitele těchto postav.

Díky těmto pravidlům si můžete dopředu ujasnit, co od návštěvy očekáváte, a zajistit, aby vše proběhlo v klidu a s ohledem na děti.

1. Respektujte osobní prostor dětí: Dávejte si pozor na fyzický kontakt s dětmi. Některým dětem není příjemné, když jim čert maluje uhlím po tváři, ani dobře míněné pohlazení od Mikuláše či anděla.
2. Žádné strkání do pytle: Tato tradice může některé děti opravdu vyděsit, a navíc negativně ovlivnit i ostatní přihlížející. Držte se hranic, které budou dětem i rodičům příjemné.
3. Nevystrašujte křikem: Ani čert by neměl zvedat hlas. Klidná a přátelská atmosféra je vždy lepší než zbytečné strašení.
4. Nadílka patří všem dětem: I největší „nezbeda“ by měl dostat něco hezkého. Pouhý pytlík uhlí nestačí.
5. Nenutit děti k recitování nebo zpěvu: Některé děti mohou být příliš nervózní na to, aby předvedly básničku či písničku. Není nutné je do toho tlačit.
6. Nehrajte si na honěnou: Pokud se dítě schová, nenechte nikoho cizího za ním chodit ani ve snaze ho uklidnit. Tento úkol patří rodičům.
7. Nastavte si vlastní hranice: Čerti, pokud něco nechcete dělat (například strkat dítě do pytle nebo mu brát dudlík), je zcela v pořádku to odmítnout. I vy máte právo říct „ne“.
8. Žádný alkohol ani jiné návykové látky: Mikuláš, anděl i čert by měli být vzorem. Opilost nebo jiný nevhodný stav sem rozhodně nepatří.
9. Nezapomeňte, že jde hlavně o děti: Mikulášská tradice má být zábava pro všechny, především však pro děti. Nesmí se ale dít na jejich úkor. Respektujte jejich pocity a potřeby.

Budeme rádi, pokud se s námi podělíte o své zážitky z Mikulášské nadílky, a to třeba na našich sociálních sítích Instagramu a Facebooku. Pro více zajímavých článků navštivte náš blog. Hezkého Mikuláše!

Blíží se dětmi milovaný Mezinárodní den dětí, který se v České republice každoročně slaví 1. června. U příležitosti tohoto dne se na spoustě veřejných míst v Praze konají veřejné akce pro děti i dospělé. Jaké bychom doporučili my?

Veřejné akce v Praze na den dětí

1. Dětský den na Pražském hradě

Kde? Královská zahrada a Jelení příkop

Kdy? 25.5. 2024 od 10:00 do 18:00 hodin

Na pražském hradě se na dětský den otevřou brány lidových řemesel a dětem se otevřou hradní zákoutí ke zkoumání. Čeká je taky vystoupení šermířů a kejklířů, divadelní představení a spousty další zábavy. Více informací

2. Za zvířátky do pohádky 

Kde? Areál Klubu Klamovka a park Klamovka

Kdy? 30.05.od 15:00 do 17:00 hodin

Areál Klamovka připravil letos pro děti například divadelní představení o pejskovi a kočičce, soutěže a stanoviště na téma „za zvířátky do pohádky“. Vstup je pro děti zdarma a dospělý platí 80 Kč. Pozor, na divadelní představení je nutná rezervace. Více informací

3. Den dětí s IZS

Kde? Park přátelství – Prosek
Kdy? 30.5. 2024 od 11:00 do 18:00 hodin

Jste srdečně zváni na Den dětí s integrovanými záchrannými složkami do Parku Přátelství na Proseku. Můžete se těšit na prezentace složek IZS s praktickými ukázkami, dětskou diskotéku s DJ, bohatý doprovodný program pro děti, soutěže o ceny, výtvarné a zájmové workshopy, Ráj poníků, skákací hrad, vystoupení skupiny Bombarďák a stánky s občerstvením. Více informací

Dětský den v pohodlí domova

• Modelování: Hmat je jeden ze smyslů, kterým děti objevují svět. Modelína je tedy ideálním prostředkem, pro rozvoj motoriky a zábavy zároveň.
• Společné cvičení a tancování: Dnes je známo, že mají děti méně pohybů, než dříve. Vlastně to platí i pro dospělé. Proč si společně nezacvičit či nezatančit? Do toho!
• Tvorba rodokmenu: Děti se během společné tvorby rodokmenu mohou dozvědět fakta a rodinná tajemství.

a ještě pár tipů na zahradní zábavu:

• Postavte domeček pro skřítky: Zapojte svoji i dětskou fantazii při výrobě. Použijte přírodní materiály jako například kůru, jehličí, větvičky, šišky a vytvořte společně skřítkovské obydlí. Pak už můžete pozorovat, zda se ve Vašem domečku zabydlel nějaký z kouzelných skřítků.
• Zahrajte si pantomima zvířátek: Každé zvíře v přírodě vydává specifické zvuky. Proměňte se na chvilku ve zvířátka. Uhodnete, jaké zvířátko Vaše dítko předvádí?
• Malujte na kameny: Máte poblíž potůček či jezírko? Nasbírejte si pěkné oblázky, kupte si přírodní barviva, jsou šetrnější k přírodě a pusťte uzdu své fantazii. Malujte, tvořte a společně dejte dohromady umělecké dílo. 

Ať už si zvolíte jakýkoliv program, věříme, že si ho společně s dětmi užijete. A pro případ, že byste na den dětí potřebovali zajistit chůvu, kontaktujte nás a rádi Vám ji poskytneme. Přejeme krásný den dětí!

O negativních dopadech ohňostrojů na zvířata se mluví často. Méně známé je však to, že mohou být velmi stresující i pro některé děti a dospělé. Náhlé zvuky a záblesky nejvíce zasahují jedince s citlivějším nervovým systémem – například osoby na autistickém spektru nebo s poruchou pozornosti.

Smyslové přetížení u dětí

Batolata, mívají často z ohňostrojů strach, mísící se s údivem. Když jsou ale v blízkosti někoho, komu věří a kdo vyjadřuje nadšení, nejistota rázem mizí. Stačí několik výrazných, pozitivně laděných reakcí – třeba nadšené „waaaau!“, jakmile se po obloze rozprskne barevná růžice – dítě se brzy uvolní a začne si ohňostroj užívat.

U některých dětí ale ani sebelepší herecký výkon nepomůže. Smyslové přetížení se může týkat nejen sluchových vjemů, ale i těch zrakových, čichových, hmatových a dokonce i chuťových. A právě ohňostroje přetěžují hned tři smysly – sluch, zrak a čich – a mohou být pro některé děti extrémně nepříjemným zážitkem, který okolí často podceňuje.

„Když slyším náhlou, hlasitou a prudkou ránu (nemusí jít o pyrotechniku), tak se mi v hlavě spustí šílený zmatek a strach, který trvá asi půl minuty. Mám pocit, že mi exploduje hlava, bolí to. A teď si představte, že to kolem vás bouchá pořád…“,

– Anežka, 18 let

Děti s citlivější nervovou soustavou

Děti s citlivějším nervovým systémem mohou na náhlý hluk reagovat velmi intenzivně. Mezi běžné reakce patří pláč, snaha se schovat, výrazná úzkost, zakrývání si uší, ale i projevy vzteku, jako je křik, ničení věcí nebo výjimečně i sebepoškozující chování.

Co pomáhá dětem citlivým na smyslové podněty?

• Nahrazení nepříjemného hluku: Odveďte pozornost dítěte příjemným zvukem – například přehráním oblíbené pohádky s mírně zvýšenou hlasitostí nebo hudby přes sluchátka.
• Zkuste vykouzlit ticho: Zajistěte útlum hluku pomocí špuntů nebo protihlukových sluchátek a omezte světelné podněty zatemněním oken či použitím masky na oči před spaním.
• Vyvětrejte včas: Z důvodu hluku a zápachu pyrotechniky je vhodné důkladně vyvětrat ještě předtím, než začne nejintenzivnější část oslavy. Později může být větrání kvůli rámusu i dýmu náročné.
• Vytvořte bezpečné místo: Klidné a známé prostředí, které dítě vnímá jako „své“, může výrazně přispět k jeho pocitu bezpečí. Pomoci může například „pelíšek“ z dek, stan v rohu pokoje nebo improvizovaný bunkr. Takové místo by mělo být přehledné a snadno kontrolovatelné – to pomáhá zklidnit přetížené smysly. Pro některé děti může být úlevou i krátkodobý pobyt o samotě.
• Plánujte společně, ptejte se: Starší děti mohou být schopné spoluvytvářet strategii, jak večer zvládnout. Zamyslete se spolu nad tím, co by jim mohlo pomoci. Pokud má dítě oblíbenou činnost, která ho běžně pohltí – například hraní počítačových her – může být vhodné udělit výjimku z běžných pravidel a umožnit mu věnovat se jí déle než obvykle. I taková forma „úniku“ může být funkčním řešením.
• Nepoužívejte přístup „musí si zvyknout“: Vystavovat dítě záměrně hluku a chaosu s cílem „zocelit ho“ není vhodné. Citlivější jedinci čelí smyslové zátěži prakticky každý den – další vystavení stresoru jim může spíše ublížit. Pokud zvažujete postupné zvykání na tyto podněty, dělejte to velmi pozvolna a s respektem. Nenuťte dítě k tomu, co samo nechce. Pro někoho může být úspěchem minuta pozorování ohňostroje zpoza okna se sluchátky na uších, pro jiného je to stále nepředstavitelná situace. Obojí je v pořádku.
• Zvažte léky pouze po konzultaci s lékařem: Ve výjimečných případech, kdy je strach dítěte natolik silný, že výrazně narušuje jeho spánek či psychickou pohodu, mohou být řešením léky s uklidňujícím účinkem. Vždy však musí být předepsány lékařem a používány pod jeho dohledem.

Autismus, nebo jen citlivější dítě?

To, že se vaše dítě bojí náhlých zvuků, ještě neznamená, že jde o autismus. A naopak – to, že je na autistickém spektru, nemusí nutně znamenat, že mu budou vadit ohňostroje, nebo že mu výše zmíněné rady pomohou. Ať už autista, nebo ne – každé dítě je originál. A proto je ze všeho nejdůležitější komunikovat, pokud je to alespoň trochu možné.

Zákaz zábavní pyrotechniky

V současnosti řada měst zvažuje omezení či zákaz zábavní pyrotechniky. Mnoho lidí na autistickém spektru i jejich blízcí totiž vnímají běžně dostupnou pyrotechniku jako větší zátěž než organizované profesionální ohňostroje. Ty jsou časově omezené, předvídatelné a lze se na ně připravit. Oproti tomu nahodilé odpalování petard – často již od Mikuláše a v kulometné intenzitě během silvestrovského dne – představuje pro citlivější osoby výrazně náročnější situaci.

Rovnováha mezi tradicí a ohledem na citlivé skupiny

Nabízí se i alternativy: tzv. „tiché“ ohňostroje, které jsou méně hlučné, nebo světelné show, jež zcela eliminují nečekané výbuchy i nepříjemný zápach. Tyto možnosti mohou představovat cestu ke kompromisu mezi tradicí a ohleduplností.

Ohňostroje jsou pro mnohé symbolem radosti, oslavy a tradice. Pro jiné však představují období stresu, nepohody a smyslového přetížení. Nejde o to, zakázat radost všem – ale hledat cesty, jak ji vyjádřit citlivěji a ohleduplněji vůči těm, kterým může ublížit. Ať už jde o děti, dospělé s citlivou nervovou soustavou, seniory nebo zvířata – respekt a porozumění by měly být součástí každé oslavy. Možná právě v tom spočívá skutečná podstata společného vítání nového roku.

Výtvarná činnost u dětí napomáhá rozvoji kreativity i motoriky.  Pokud tvoříte společně s dětmi, pracujete nejen na díle, ale i na prohloubení vašeho vztahu. A mimo to si u toho užijete spoustu legrace!

Co budeme potřebovat?

• Nůžky
• Štětec
• Bílou voskovku
• Papírovou lepenku
• Inkoust, akvarelové barvy nebo vodovky
• Akvarelový papír (nebo alespoň čtvrtku)

Postup

1. Přilepte papír po všech čtyřech stranách k podložce nebo ke stolu. Zamezíte tak jeho zvlnění.
   Tip: Před přilepením papíru sejměte z lepící pásky přebytečné lepidlo. To uděláte tak, že připravený pruh lepenky nejprve na chvilku nalepíte na látku. Sníží se tím riziko, že při jejím odlepování papír poškodíte.
2. Bílou voskovkou namalujte obrázek. Je zábavné, že v této fázi si ani sám autor není úplně jistý, jaký přesně bude výsledek.
3. Přetřete obrázek inkoustem nebo akvarelem. Doporučujeme použít sytější, výraznější barvu. Ta se v místech pokreslených voskovkou nepřichytí a obrázek pomalu začne vystupovat.
   Tip: Jste hraví a chcete si zařádit? Vyzkoušejte, co se stane, když do mokré barvy hodíte pár zrnek soli, nebo kápnete alkohol. Jak to dopadne, když použijete i barevné voskovky? Buďte zvědaví a nebojte se experimentovat!
4. Po zaschnutí obrázek opatrně odlepte. Odstraněním pásky vznikne elegantní bílý rámeček a obrázek je na světě. Kam s ním? Na ledničku? Na zeď? Hlavně ať je vidět! 🙂
   Tip: Pokud nemáte na zasychání obrázku čas, trpělivost, nebo obojí, můžete si pomoct fénem.

Nemáte na tvoření s dětmi čas, nebo prostě jen postrádáte výtvarné buňky? Nic se neděje! Nechte to na naší chůvě, využijte čas pro sebe a jen se kochejte výtvarnými díly začínajícího umělce. Objednat chůvu do vaší rodiny, která bude přesně vyhovovat vašim požadavkům, si můžete zde.

17. listopad je v mnoha ohledech významným dnem. Mimo jiné se jedná i o Světový den předčasně narozených dětí. Cílem tohoto dne je zvýšit povědomí o problematice předčasných porodů a podpořit rodiny, které si procházejí touto těžkou výzvou.

Co je předčasně narozené miminko?

Za předčasně narozené se považuje miminko, které přijde na svět před 37. týdnem těhotenství. Ve světě se rodí předčasně každé desáté, v ČR každé dvanácté dítě. A i když to může zpočátku působit dramaticky, vzhledem k pokročilé medicíně, má v současné době většina příběhů předčasně narozených dětí šťastný konec.

Rodiny se po narození „miminka do dlaně“ musí semknout a nasměrovat k němu spoustu lásky a péče. Ale i rodiče (a zejména maminky) potřebují podporu a porozumění. Po lékařské stránce se jim věnují gynekologové, neonatologové a pediatři. Psychickou podporu jim zase poskytuje organizace Nedoklubko, jehož součástí je i redaktorka Petra Kašparová. A právě Petry Kašparové, redaktorky časopisu Nejste v tom sami, jsme se zeptali na pár otázek.

Rozhovor

Petro, vám samotné se v roce 2016 předčasně narodila dcera. Jak to všechno probíhalo?

Vzhledem k mým zdravotním problémům, jsem téměř od začátku těhotenství docházela do rizikové poradny. Všechno šlo dobře, až do 27+5 tt, kdy jsem měla tak vysoký tlak, že jsem se rozhodla jet na pohotovost. A tam už to šlo „ráz na ráz“. Lékaři mi doporučili miminko ještě pár dní nechat v bříšku. Riziko, že to nepřežije, nebylo malé. Na oddělení jsem strávila dva psychicky velmi náročné týdny, než byl proveden císařský řez. 

Co se dělo po porodu?

,,Byla tak strašně malinká… Celé mi to přišlo jako zlý sen.“

Rodila jsem dopoledne a hned odpoledne mi přišly sestřičky říct, že dcerka žije a že je v pořádku. Přítel mi pak donesl v mobilu ukázat její fotky. Byla tak maličká… měla 1010 g. K fyzické bolesti po císařském řezu se přidala ještě bolest duševní. Tak moc jsem se o ní bála… Hned druhý den jsem si v podstatě vydupala návštěvu u inkubátoru. Marie Apolenka (jak jsme jí pojmenovali) byla tak strašně malinká… Celé mi to přišlo jako zlý sen. Když mi jí dali poprvé do náruče, věděla jsem, že jestli se jí něco stane a ona to nezvládne, nepřežiju to.

Jaké psychické podpory se vám v tomto nelehkém období dostalo?

Krom podpory blízkých, jsem se už v porodnici setkala s organizací Nedoklubko. Dostala jsem dárkový balíček s ručně háčkovaným srdíčkem a časopisem, ve kterém jsem si přečetla příběhy předčasně narozených dětí a jejich rodičů. V té chvíli mi přišlo trochu neuvěřitelné, že bych  se jednou mohla zařadit k těm usměvavým lidem na fotkách. I když právě díky nim jsem začala věřit, že i my to můžeme zvládnout.

Ten časopis se zdá být pro vás v mnohém osudový. Jak jste se dostala k práci v Nedoklubku?

To bylo v době, kdy už jsme byly asi měsíc z porodnice doma. Do facebookové skupiny napsala Lucie Žáčková (ředitelka organizace Nedoklubko) výzvu, jestli tam není nějaká maminka, která by mohla pomoct s časopisem. A já jsem mohla a chtěla. Od té doby jsem součástí skvělého týmu a podílím se na tvorbě časopisu Nejste v tom sami, točení podcastů a mnohých dalších aktivitách.

Jsou nějaké mýty, které se s předčasně narozenými dětmi pojí?

,,Zachraňovat tak malá miminka nemá smysl, protože z nich vyrostou nemocní nebo postižení dospělí. To není pravda.“

Bohužel i teď si mnozí lidé myslí, že zachraňovat tak malá miminka nemá smysl, protože z nich vyrostou nemocní nebo postižení dospělí. To není pravda. Současná medicína usiluje nejen o záchranu života, ale i o jeho kvalitu. A daří se to. Dalším mýtem je, že o předčasně narozená miminka se musí starat pouze lékaři. I půlkilové miminko může být v péči rodičů,  pod dozorem lékařů. Usilujeme o to, aby docházelo k nulové separaci dítěte od matky a zdá se, že se neonatologie v budoucnosti tímto směrem opravdu posune.

Nejde se nezeptat – jak si vede Vaše dcera Maruška teď?

Je to veselá holčička, která si ráda hraje a tančí. Zdravotní problémy, které měla na počátku života, se postupně upravily a tak jediné, co je na ní nápadné je, že je na první pohled drobnější. Málokdo by ale hádal, že měla po narození jenom kilo.

Co byste vzkázala rodičům, kteří se nacházejí v podobné situaci jako vy v roce 2016?

To hlavní poselství je vlastně v názvu našeho časopisu „Nejste v tom sami“. Nebojte se na nás obrátit, jsme tu pro vás. Pokud Vás zajímá více informací o organizaci Nedoklubko, nebo chcete přiložit ruku k dílu, podívejte se na stránky Nedoklubka. 

Máte i Vy doma předčasně narozené miminko a potřebovali byste podporu chůvy? Neváhejte se na nás obrátit přes kontaktní formulář nebo na telefonním čísle 775 097 865.

Svátek sv. Valentýna není jen o romantické večeři ve dvou. Naopak si tento den můžete společně užít jako celá rodina, a dokonce si z něj udělat novou rodinnou tradici. Nemusíte dětem kupovat žádné dárky ani sladkosti, bohatě postačí, když jim věnujete svůj čas. A jaké zábavné valentýnské aktivity s dětmi podniknout? To naleznete právě v tomto článku.

Valentýnské aktivity pro děti

Tipy na zajímavé aktivity z pohodlí domova, i když třeba nemáte moc času.

Hra na vyznání lásky

Jak se říká, lásky není nikdy dost, a potřebují ji jak dospělí, tak i děti. V případě, že už jsou vaše děti větší a umí psát, zkuste si s nimi zahrát menší hru. Každý z vás si vezměte pár menších papírků a na každý z nich namalujte či napište, co máte na ostatních členech rodiny nejraději. Jeden papírek je vždy určen pro jednoho člena rodiny. Poté si dané vzkazy společně přečtěte, popřípadě si dovysvětlete nakreslené obrázky. Všimněte si, jak napsaná slova dokážou druhého potěšit, ale zároveň i rozesmát.

Valentýnská honba za pokladem

Nedílnou součástí tohoto dne by měl být i nezapomenutelný zážitek. Tak proč pro své děti nenachystat třeba honbu za pokladem? Prvním krokem je nachystání několika papírových srdíček, která následně schováta různě po domácnosti. Na každé srdíčko napište nebo nakreslete nápovědu, kde by se asi mohlo nacházet další srdíčko. Tyto „stopy“ pak děti postupně dovedou k pokladu, kterým může být třeba jejich oblíbená pochoutka.

Společné vaření

Nechte děti s vaší pomocí připravit sladkou či slanou snídani nebo svačinku. Základem je vykrajovátko ve tvaru srdce (třeba to na linecké cukroví). Děti mohou z chleba či palačinkového těsta vykrajovat srdíčka, která pak dle vlastní fantazie mohou ozdobit například ovocem, zmrzlinou, či něčím jiným, co mají rády. S dětmi můžete také zkusit upéct valentýnské perníčky, muffiny, sušenky či cokoliv, co by jim udělalo radost.

Výroba Valentýnky

Dalším tipem, co dělat s dětmi, je výroba valentýnky. Postačí vám k tomu bílý a červený papír, nůžky, lepidlo, barvy, a nakonec razítko ve tvaru srdce nebo obyčejná brambora. 

Postup:

Nejdříve si vezměte bílý papír ve velikosti A5, který přeložíte napůl. Na přední stranu nezapomeňte napsat, komu bude valentýnka věnována. Dalším krokem je vystřižení červeného srdíčka, které se vlepí dovnitř valentýnky. Zde můžete dětem můžete pomoci, a nakreslit jim srdíčko na kus kartonu, které bude sloužit jako šablona. Pomocí této šablony si děti srdíčko mohou obkreslit na bílý papír, vystřihnout a nalepit dovnitř valentýnky. Do srdíčka pak mohou děti napsat svůj vzkaz.

Posledním krokem je vyzdobení celé valentýnky, a to razítkováním. Může se stát, že doma nemáte razítko ve tvaru srdce, ale nevěšte hlavu, obyčejná brambora vám bohatě postačí. Bramboru by však měl vždy připravit dospělý. Stačí ji rozkrojit napůl a nožem vyřezat srdíčko. Tuto bramboru pak namáčejte do vybraných barev (ideálně temper), a můžete valentýnku dozdobit.

Valentýn jen pro rodiče

Pokud preferujete starý dobrý Valentýn ve dvou, nechte výše uvedené aktivity na nás. Zatímco si se svou milovanou polovičkou zajdete na večeři či na masáž, my se postaráme o vaše děti. Naše chůvy je rády zabaví, pohlídají a možná i něčemu přiučí. Pro objednání nám stačí zavolat, napsat e-mail nebo vyplnit kontaktní formulář. Obratem se vám ozveme.

Tak již víte, jak budete Valentýn slavit? Dejte nám vědět na našich sociálních sítích Instagramu a Facebooku a pro více zajímavých článků sledujte náš blog. 

Už jste dnes někoho objali? Pokud ne, tak byste to měli rychle napravit, protože na dnešní den, 21. ledna, připadá Mezinárodní den objímání.

Jak důležité je objímání?

V dnešní době jsme vystaveni příliš mnoha stresům, kterým se snažíme všemožnými způsoby čelit. Vědecký výzkum dokázal, že jednou z metod, jak čelit stresu, je obyčejné objetí. Jedná se o nejjednodušší a nejdostupnější variantu. Člověk se po objetí cítí šťastnější a uvolní se. Není to jen záležitost dospělých jedinců, objetí je důležité i pro děti a jejich rozvoj.

Objímání nás doprovází celým životem. Ze začátku jde hlavně o rodičovské objetí, s přibývajícím věkem pak o objetí přátelské, které vyjadřuje podporu a je plné radosti, a v neposlední řadě nesmíme ani zapomenout na objetí partnerské, které je vyznačeno láskou a pocitem bezpečí. Může se zdát, že objímání je výhradně emoční vyjádření, které si pohrává s našimi city, avšak opak je pravdou. Pomocí objímání totiž dochází v našem těle k několika fyziologickým změnám, jež se prolínají do naší psychiky. V dnešním článku vám přinášíme

5 významných důvodů, proč je objetí důležité

1. Podporuje imunitu u dospělých a zároveň ovlivňují vývoj u dětí

Dospělí si při objímání zvyšují imunitní systém, a proto pak mají menší sklony k chřipkovým či jiným onemocněním. U dětí jde pak o mnohem více. Bylo zjištěno, že u dětí, které nejsou objímané, dochází k pomalejšímu tělesnému, ale i mentálnímu vývoji. Děti prý potřebují denně obejmout minimálně 10x až 12x, pokud jsou zdravé. V případě, že jsou nemocné, vyžadují ještě více objetí.

„Objímání vede k nesmírně komplexní fyziologické reakci, která v těle spouští kaskádu produkce různých neurotransmiterů a dalších látek, které jsou důležité nejen pro vývoj mozku, ale také třeba pro imunitu,“ tvrdí psycholog Radek Ptáček.

2. Napomáhá ke zlepšení nálady a redukuje stres

Někteří z nás si pro zlepšení nálady koupí sladký dortík, avšak pouhé objetí by postačilo. Při objetí náš mozek zvyšuje produkci hlavní chemické látky nazvané serotonin, která je významným prvkem pro naši dobrou náladu. Během objímání se rovněž uvolňuje hormon zvaný endorfin, jež vyvolává pocit potěšení, a zároveň vyhání smutek. Pokud člověka obejmeme ve správný okamžik může mu to změnit den k lepšímu či dokonce ovlivnit jeho chování. Objetím totiž pomáháme nejen tomu, kdo to potřebuje, ale zároveň i sami sebe nabíjíme pozitivní energií.

3. Zvyšuje sebevědomí

Během objetí obvykle vzrůstá sebevědomí, protože lidé, kteří se objímají, mají všeobecně kladnější vztah k životu. Při objímání lidé často zapomenou na svůj strach, mají pocit bezpečí, a zároveň i pocit toho, že se mohou tomu druhému otevřít. Tento aspekt je velmi dobře viditelný u dětí, kteří objímají svého milovaného plyšáka. Dítě se zklidní a cítí se v bezpečí. Tento pocit je v nás uložen po celý život, a ačkoliv si to neuvědomujeme, pomáhá nám v nejrůznějších životních situacích, které jsou pro nás těžké.

4. Zmírňuje bolesti

Objetí u člověka zmírňuje bolest, například zlepšuje krevní tlak či snižuje napětí ve svalech, a zároveň má vliv na cirkulaci krve. Při objetí lidé zapomínají na to, co nebo kdo jim způsobuje bolest, a soustředí se na nynější okamžik. Při objetí se také uvolňuje hormon oxytocin, který zmírňuje bolest při porodu. Nesmíme opomenout ani fakt, že objetí pozitivně působí na paměť.

5. Pomáhá řešit konflikty

K lásce patří i různé hádky a konflikty a pokud možno, je důležité si věci vyjasnit, dojít k usmíření, a nejlépe to zakončit objetím. Takové řešení neshod je podstatné nejen ve vztahu dítě a rodič, nýbrž i v partnerských vztazích. Je patrné, že pokud se rodiče pohádají před svými dětmi, měli by se i před svými ratolestmi usmířit. A jak jinak to usmíření ukázat než objetím?

Objímejte se! Protože objetí je pro nás všechny důležité! Jelikož teď už všichni víme, že jediné objetí nám může zahnat smutek, vztek, slzy, ale i pocit bezmoci. Jediné objetí nám dodá energii, rozjede náš imunitní systém a vykouzlí úsměv na tváři.

Velká část dětí, školkou či školou povinných, již určitě slyšela o Kašparovi, Melicharovi a Baltazarovi. Mnoho z nás už ale nemá ponětí, proč Tři králové obchází naše domovy a přejí nám šťastný nový rok. Co se schovává za významem písmen K, M, B, a co se vlastně ukrývá za touto zvyklostí? Nakoukněte s námi více do hloubky této tradice, která každoročně připadá na 6. ledna.

Příběh o třech králích

Legenda praví, že se jedná o krále z dalekého Východu. V Bibli jsou označováni za mudrce, kteří byli velice vzdělání, jelikož se vyznali v umění, vědě a zároveň se zabývali hvězdami. A právě hvězdy je měly dovést k městu Betlému, do polí, kde si Josef s Marií našli útočiště, aby se mohli starat o narozeného Ježíška. Když mudrci vstoupili do stáje, padli na zem a poklonili se dítěti v jeslích, jelikož věřili, že z něj bude jednou mocný král. Předali mu své dary a plní radosti se vraceli domů, aby mohli vyprávět o novém králi, jenž se narodil.

Význam K+M+B

Zakončení křesťanských Vánoc spadá na 6. ledna, den Tří králů. Tento den se v ulicích objevují trojice dětí v bílých košilích a papírových korunách, kdy jedno z nich je vždy ušpiněno od sazí (má představovat tmavou barvu pleti). V případě, že zazvoní u vašich dveří a zpívají koledu ve znění „My tři králové jdeme k vám, štěstí zdraví přejeme vám…“ jdou symbolicky požehnat vašemu domu. Jako potvrzení své návštěvy vám nad vchodovými dveřmi zanechají svou značku K+M+B s náležitým rokem. Většina z nás se domnívá, že toto označení jsou první iniciály jmen tří králů, jenomže to je chyba. KMB znamená Christus mansionem benedicat – Kristus ať obydlí žehná po celý daný rok, a proto se vždy za tato písmena uvádí letopočet.

Další zajímavosti a zvyky

Se svátkem tří králů je spojeno mnoho různých pranostik, například: „Bude-li na Tři krále větrno, bude také úrodno“, „Na Tři krále zima zlá je“ či „Na Tři krále o hodinu dále“. Období Tří králů je také spojeno s různými zvyklostmi. Dříve se oslavovalo již 5. ledna a tento den se označoval jako Svátek světel. Opakovalo se například lití olova, jako je zvykem na Štědrý den, či se pouštěly svíčky v ořechových skořápkách po vodě. Pomocí svíčky se předpovídalo, co se stane v daném roce, zda dotyčného čekají nějaké změny, zda ho potká štěstí, zdali bude cestovat apod. Také se člověk prostřednictvím plamenu mohl dozvědět, jestli se mu bude tzv. „lepit smůla na paty“.

Posledním zvykem, který zmíníme, bylo pečení kynuté buchty ve tvaru kruhu z mazancového těsta. Tento tvar měl symbolizovat královskou korunu a hospodyně vždy zapékala do buchty minci. Ten kdo během konzumace minci našel, se stal králem a mohl psát písmena s křížky na obydlí.

Až se vás nyní budou vaše děti ptát, jak to vlastně všechno bylo, věříme, že již budete schopni jejich dotazy bez problému zodpovědět! Popřípadě to můžete nechat na našich chůvách, které rády dětem vypráví, a které v nich dokáží vzbudit zájem o danou problematiku.